neděle 30. července 2017

Colleen Hoover – Bez naděje

BEZ NADĚJE
Hopeless (2013)
Collen Hoover 

série Beznadějná
díl 1/2

rok vydání 2014
nakladatelství Yoli

literatura světová, romány, pro ženy






Anonatce: Je lepší zjistit pravdu, nebo věřit lžím?
Když se sedmnáctiletá Sky seznámí s Deanem Holderem – možná jediným klukem, jehož provází ještě horší pověst než ji – něco se v ní změní. S ním poprvé ucítí něco, co v ní všechny povrchní známosti předtím probudit nedokázaly.
Holder ji uchvátí i vyděsí už během prvního setkání, ale hlavně ji dokáže probrat z citové otupělosti, kterou už začala považovat za součást své povahy. A vyvolat v ní vzpomínky na minulost… vzpomínky tak bolestné, že by si přála nechat je dál hluboko pohřbené.

CO K TOMU ŘÍKÁM JÁ:
Kdysi mi tuto knihu doporučila kolegyně v práci. Knížka na mne musela dlouho čekat, než jsem si k ní našla cestu. Ovšem po těžké a pro mě docela nudné sérii Divergence jsem si chtěla přečíst něco odlehčeného. Ano, nečetla jsem recenze.
Když jsem knihu otevřela, hned první kapitola mne vtáhla do děje a probudila ve mne zvědavost. Co se tam sakra stalo? Proč tak vyšiluje?
A kdo je do háje Holder? Ublížil jí? Musela jsem si klást samé otázky a to jsem knihu ještě ani pořád neotevřela.
Co se mi opravdu líbilo, byl styl psaní. Kapitoly byly označované jako dny, někdy i s přesným časem. Děj  krásně ubíhal, říkala jsem si ještě si přečtu tohle a tamto a najednou byl konec.
Tato kniha je opravdu první, kterou jsem za svůj docela už dlouhý život přečetla během jediného dne. Natolik mne vtáhl příběh Sky a Holdera. Holdera jsem si zamilovala ihned na začátku knihy, protože se mi líbí takoví ti zlobiví kluci. Ale zdání klame a Holder opravdu tím zlobivým klukem není, proto mé sympatie k němu rostly a rostly.
Sice mi to celé přijde jako jedna velká náhoda. Dávní kamarádi z dětství, se úplně náhodou potkají ve stejném městě? Nevím no, tohle mi na tom úplně nesedělo.
Ze začátku jsem knihu hodně porovnávala se seriálem 13 reasonsy why, neptejte se mě proč, protože to nevím.
Kniha se čte moc pěkně, v podstatě sama, u jistých částí jsem sama cítila i vzrušení, kam se na tohle hrabe 50 odstínů šedi.
V průběhu čtení se nám odhalují jedna tajemství za druhým, trošku jsem z nějakých pasáží byla zklamaná, třeba Sky otec se opravdu nemusel zabíjet. Velkým překvapením pro mne byla Skyina matka, Karen. Autorce se podařilo ve mně probudit podezření, že ona je nakonec ta špatná. Že ona zničila Sky život.
Smála jsem se, plakala jsem. Jisté věci jsem si nechtěla a ani nemohla představovat, za to u jiných pasáží jsem své fantazii dávala volné pole působnosti.

Moc se těším, až večer ulehnu s druhou knihou série – Ztracená naděje. Stejný příběh, akorát psaný z pohledu Holdera.

Žádné komentáře:

Okomentovat